První návštěva v Bergen op Zoom

Velikonoční návštěva Amsterdamu se dnes poněkud „protáhla“, konkrétně až téměř k Antverpám a konečně jsem se podíval do Bergen op Zoom, bývalého pevnostního města, o jehož epickém obléhání z roku 1747 jsem posledních pět let psal nejdříve druhou diplomovou práci a posléze i druhou knihu.

„Budíček“ jménem Elvas?

V roce 2012 byla na seznam světového kulturního dědictví UNESCO pod kódem 1367bis zapsána další položka. Portugalské Posádkové město Elvas a jeho fortifikace, představující soubor městské fortifikace a několika vysunutých fortů z druhé poloviny 17. století, nacházející se na portugalsko – španělské hranici u Badajozu. Jedná se o bastionovou fortifikaci s několika nestandardními prvky, připomínajícími klešťový systém opevňování a místní radnice se pyšní tím, že Elvas údajně představuje nejrozsáhlejší zachovaný systém bastionové fortifikace na světě. Není to pravda, neboť obě velké české bastionové pevnosti – Terezín i Josefov – jsou rozsáhlejší a sofistikovanější. To je nám však málo platné. Stejný nesmyslný nárok si činí například katalánská pevnost Sant Ferran u Girony. Jak Elvas, tak Sant Ferran ovšem nad našimi pevnostmi bohužel těžce vítězí na body co se týče svého zrekonstruovaného stavu, známosti v odborné i laické komunitě a pozornosti, jaké se jim coby prvořadým historickým památkám dostává.

Nové opravy a rekonstrukce v Josefově

Během své sobotní návštěvy jsem v Josefově zaznamenal rovněž zahájení dalších oprav a rekonstrukcí v areálu Ravelinu XIV, spravovaném stejnojmennou organizací. Tentokrát začala rekonstrukce pasáže zadní části levého líce Detašovaného bastionu V. Opravuje se všechno – komunikační chodby, kontreskarpové zdivo, nájezdová rampa… Querlondovy velké detašované bastiony představovaly pilíře obrany na hlavním obranném úseku pevnosti Josefov, do kterého by s největší pravděpodobností vedl pravidelný útok na pevnost – prostor od pravé líce Ravelinu XIII až ke kapitále Ravelinu XV.

Terezínský seminář Bastionová opevnění

Ve čtvrtek 6. a v pátek 7. září se v Terezíně konal I. pracovní seminář Bastionová opevnění – zdivo, uspořádaný Národním památkovým ústavem – Ústí nad Labem, Klubem vojenské historie Terezín a Památníkem Terezín, zabývající se problematikou rekonstrukce a péče o zachovalé bastionové fortifikace v ČR. Semináře se zúčastnilo více než 30 odborníků různých oborů, od památkářů až po praktické realizátory oprav nebo dodavatele speciálního materiálu, zaznělo na něm celkem 14 příspěvků a byly provedeny dvě dlouhé exkurze na „Velkou“ i Malou pevnost. V rámci úvodního bloku, nazvaného „Jedinečnost bastionových pevností – specifika pevnosti a důvod jejich ochrany jako významného segmentu kulturního dědictví“, jsem přednesl svůj příspěvek „Bastionové pevnosti jako historické sociálně-disciplinační struktury“, který se zabýval rolí raně novověkých fortifikací v procesech vojenské revoluce a disciplinace v Evropě v 16.-18- století.

Opravy hradeb v roce 2010 v pevnosti Neuf Brisach

Pevnost Neuf-Brisach jistě není nutné zájemcům o raně novověkou vojenskou historii představovat. Jediné zosobnění Třetího Vaubanova systému, které mělo nahradit strategicky důležitou pevnost Breisach na Rýně, kterou musela Francie strhnout  a opustit v roce 1697 po ustanovení Ryjswijckého míru, ukončujícího Válku velké aliance. Pevnost sice nebyla dokončena, korunní hradbu, kryjící kanál, přivádějící vodu z Rýna do zavodněného hlavního příkopu, na místě nenajdete – ale přesto se jedná o jednu z nejlépe zachovaných bastionových fortifikací v Evropě.