Když mě před čtyřmi lety jeden z předních českých loutnistů Přemysl Vacek požádal o vedení orálně-historické diplomové práce na FHS UK, začal tím fascinující dialog o staré hudbě, temporalitě a lidské subjektivitě. Na jeho konci se zjevil suverénní kvalifikační text, který získal fakultní nominaci na významnou Cenu ministra školství. Kvalita textu přímo volala po přetavení do podoby monografie. K tomu naštěstí došlo ve spolupráci s nakladatelstvím Scriptorium. Kniha je nyní v tisku a s trochou štěstí se objeví již na předvánočním knižním trhu.
Knihu Barokáři – historicky poučená interpretace staré hudby v Česku očima jejích aktérů, mohu vřele doporučit všem, kteří se zajímají o starou hudbu, orální historii a současné kulturní dějiny. Je to vůbec první text, zamýšlející se nad významem provozování staré hudby, ve svých počátcích disciplíny, stojící naprosto mimo provozovací praxi hudby vážné, pro její aktéry. Autor pořízené OH rozhovory s předními protagonisty české staré hudby interpretuje mimořádně poučeně a s pomocí vyspělých konceptů jako například Koselleckovy teorie víceúrovňové časovosti. Vytvořil text, který právem považuji za další z vlaštovek, které v rámci české orální historie doufejme již velmi viditelně značí pomalý nástup kulturního obratu, vůči zahraniční OH notně opožděného.
Barokáři jsou odborný text, postavený na hluboké analytické a interpretační rovině, ale sepsaný zároveň velmi přístupně a vyznačující se svébytnou poetikou, která nepochybně zaujme i čtenáře mimo akademickou obec. Jsem velmi rád, že taková kniha vznikla a nemohu se dočkat, až ji uvidím na pultech knihkupectví.
Petr Wohlmuth 