Prosincový Londýn

Díky grantu z Katedry Obecné antropologie FHS UK jsem první prosincový týden strávil v Londýně bádáním v National Archives a British Library. Pátral jsem po dokumentech v souvislosti se svoji antropologickou diplomovou prací, zabývající se historickými deníky, zachycujícími zkušenost a obrazy války z roku 1747 během boje o velkou nizozemskou pevnost Bergen-op-Zoom (Menno van Coehoorn). Pátral jsem zejména po situačních zprávách praporčíka Charlese Bisseta ze 42. skotského horalského pěšího pluku (Black Watch), který později své zkušenosti z holandského tažení přetavil v unikátní vojensko-inženýrský spis „The theory and construction of fortification“, vydaný v Londýně roku 1751. Bissetova práce představuje ve své době ojedinělou snahu znovu strhnout převahu na stranu obrany a koncepčně rozvíjet dědictví novoholandské školy Menno van Coehoorna. Autor představuje několik nových „systémů“, spočívajících na coehoornovském principu tvarově čistých a jednoduchých a maximálně zesílených základních prvků, zejména bastionů s konkávními patrovými etážovými boky, doplněnými „recesovanými“ boky, velkými raveliny a extrémně silnou dispozicí kryté cesty se shromaždišti s velkými lunetami a blockhausy – doplněnou permanentním protiminovým systémem. Je škoda, že Bisset, jehož mimořádně fundovaná a také riskantní práce během obléhání Bergenu – pořizovat z první linie každý den náčrty a mapy obléhacích prací, mu vynesla povýšení do hodnosti poručíka a chválu vrchního britského velitele vévody z Cumberlandu – že se fortifikacím nevěnoval i poté. Vrátil se do Skotska, kde pokračoval ve svém lékařském povolání a stal se velmi respektovaným a uznávaným mužem.

Pátrání v National Archives bylo dosti úspěšné. Ve dvou fondech sbírky State Papers jsem se dostal k velkému množství nejrůznějších hlášení, týkajících se obléhání Bergenu a také ke dvěma unikátním nesignovaným delším podrobným dokumentům, které podle všeho představují Bissetova hlášení ze začátku září 1747. Musel jsem se jen smířit s tím, že fondy SP 22/23 jsou k dispozici pouze na mikrofilmu, což není k očím badatelů příliš přátelské, zvláště, pokud se musíte probrat nejméně 400 dokumenty, abyste se dostali k těm pravým.

Mapový fond MR 164 přinesl pravé poklady. Nachází se v něm totiž soubor plánů Bergenu z let 1747-1751, představující situace během obléhání i následné opravy a vylepšování pevnosti. Lze jen litovat, že poplatky za digitalizaci plánů jsou v NA nesmírně vysoké (cca 900 korun za jeden plán) a můj poměrně napjatý rozpočet nedovolil v tuto chvíli digitalizovat více, než 2 hlavní plány. Další snad budou následovat na jaře.

Děkuji tak své katedře a Londýnu. Myslím, že každý zájemce o fortifikace pochopí, že okamžiky, kdy se člověk po dvouletém pátrání dostane konečně k tomu, co hledal, jsou nezapomenutelné. Obléhání Bergenu bylo navíc významné i z jiného hlediska. Bergen byl ve své době jediná evropská fortifikace, která se mohla koncepčně měřit s naším Querlondovým Josefovem – žádná jiná evropská pevnost neměla tak silnou dispozici a nepoužívala tak podobné řešení problému obrany kryté cesty a prostoru před špičkami bastionů. Osobně podezřívám Querlonda, že načerpal část své inspirace pro svébytnou a originální josefovskou dispozici právě z francouzské zkušenosti před Bergenem v roce 1747. Pravidelně vedený vaubanovský útok na tuto pevnost totiž téměř ztroskotal na Coehoornově koncepci, zejména na extrémně silném vnějším obranném pásmu, tvořeném glacisem s rozsáhlým permanentním protiminovým systémem, krytou cestou a velkými lunetami s blockhausy.